Josef Jíra (1929 – 2005)

Josef Jíra (11. října 1929 Turnov – 15. června 2005 Malá Skála u Turnova) byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Tento vynikající český malíř žijící na Malé Skále se narodil se v Turnově v rodině krejčovského mistra. Své rodiče také stvárnil na několika velkých obrazech. Málokdo ale ví, že byl také po válce členem československého reprezentačního družstva v lyžování.  Kvůli tomu dokonce odešel z Akademie. Po úrazu na lyžích se ale naštěstí ke studiu na AVU vrátil.

Otec ho nejdříve nechal zapsat do šperkařské školy v Turnově, kde se naučil rytí diamantů. Práce s drahými kovy ho později velmi ovlivnila v jeho malířské tvorbě. Pro tu se definitivně rozhodnul po shlédnutí výstavy Jindřicha Průchy.

V letech 1956-57 tíhnul ke krajinomalbě, ale postupně se do jeho obrazů dostával motiv člověka. V roce 1957 získal ateliér na pražské Letné a zde vytvořil typické obrazy pro toto období: Holešovický podjezd, Metař a Porodnice na Štvanici. Koncem 50. let navštívil Sovětský svaz a Paříž. Počátkem 60. Let začal rozvíjet metodu souběžného sdružování a prostupování časově vzdálených událostí.  Snažil se také zachytit konflikt mezi poklidným životem na vesnici a hektickým způsobem života velkoměsta. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu.

V  60. minulého století využill možnosti více cestovat. V roce 1964 podnikl cestu do Bejrúte a Damašku. Ve druhé polovině 60. let jel na studijní cestu do Itálie a přibližně v této době začíná cyklus jeho obrazů pod názvem Oči. Na samém konci 60. let podstupuje dobrovolnou léčbu na závislost na alkoholu. Počátkem 70. let utrpěl vážný úraz na lyžích, což ho téměř na dva roky izolovalo převážně do ateliéru. V tomto období maluje převážně portréty  svých nejbližších.

V 80. letech podniká několik studijních cest do Francie, Španělska, Gruzie, Arménie a na Kubu.  Postupně se  setkává s evropským uměním, zejména uměním expresionistů. Evropský expresionismus si předělal takzvaně na tělo.  Svoje putování z cest sepsal do knihy „Obrazy malíře srdcem“. Zapisoval si do ní momentální nálady a dělal také skicy k budoucím obrazům.

V 90. letech si splnil svůj celoživotní sen. Na svojí milované Malé Skále v Boučkově roubeném statku vybudoval galerii výtvarného umění 20. let minulého století. Podařilo se mu zde shromáždit sochy, obrazy a grafiky více než osmdesáti našich nejvýznamnějších umělců. Z toho období pocházejí jedny z jeho nejkrásnějších obrazů. Na Malé Skále také vyzdobil místní kapli sérií obrazů Křížová cesta.

Na Malé Skále také prožil poslední léta svého života obklopen koňmi a psy. Pod roubenkou měl tůňku, ve které plavaly ryby a do ateliéru vedla postranní dvířka, kterými volně procházeli oba jeho pejskové.