Josef Velčovský (*1945)

Malíř, grafik a ilustrátor Josef Velčovský se narodil 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, na kterou navázal studiem u profesora Karla Součka na Akademii výtvarného umění v Praze.

V letech 1970 a 1975 absolvoval půlroční stáž ve Francii – v Paříži, Provenci a v Bretagni. Francie ho inspirovala. Velčovský cestoval po celé Evropě, kde sbíral umělecké inspirace. Samostatně vystavuje od roku 1971, vystavuje na domácí půdě, na Slovensku, dále v Německu, Belgii, Holandsku, Francii, Finsku, Spojených státech, Rakousku, Španělsku, Japonsku, Mongolsku nebo Polsku.

Je zastoupen v řadě soukromých i veřejných sbírek u nás a v zahraničí. Ilustroval více než 70 knih. Na jeho obrazy a grafiky můžeme pohlížet jako na snové a poetické, zároveň však i jako na čímsi provokující. Dětství prožité na venkově ho vybavilo velkou vnímavostí ke krajině a k dějům, které v ní probíhají. Na jeho obrazech není jenom krajina, často ji zaplňují ženská torza leckdy „zašifrovaná“ v krajině. V obrazech najdeme často také mnoho tajemného.

Teoretici výtvarného umění rádi škatulkují, a tak Josefa Velčovského zařazují někdy k poetickým surrealistům, jindy k imaginativnímu proudu. U tak osobitého malíře však nelze hovořit o jednoznačné příslušnosti k nějakému proudu.

V jednom ze svých interview pronesl jednoduchou větu: „Chci, aby obraz byl krásný“, a toto krédo vyslovené před byť několika lety platí dodnes.
Josef Velčovský pracuje stejně poctivě a soustředěně na malbě, jako na kresbě i litografii.

V celém jeho díle najdeme lehce ironický humor a můžeme pozorovat umělcovo postupné vybrušování jeho osobitého profilu.
Na XVIII. salónu „umění na papíru“ ve Francii v únoru 2000 mu byla udělena cena Evropských umělců.

Když se podíváme na nějaký obraz a rozpoznáme rukopis malíře, je to dobrý malíř. O obrazech Josefa Velčovského lze toto bezesporu říci.
Malíř sám vypráví, jak ho při studiích na AVU profesor Souček pobízel: „Pepíku, ještě víc barev, přidej, neboj se toho.“ A autor se nebojí. Jeho obrazy barvami září a šíří tak do prostoru optimistickou náladu. Často se v nich objevují siluety žen, to věčné téma malířů. V obrazech zhmotňuje svoje příjemné zážitky z cest, ať už pouští, celé Evropy a často i chladných severských krajin, kam se velmi rád vrací.

Autor byl oceněn řadou cen za výtvarné umění, z posledních jmenujme alespoň poslední tři:

• 2000 – Cena evropských umělců, Caudebec-les-Elbeuf, Francie
• 2002 – Cena Rudolfa II. za uměleckou činnost – Masarykova akademie umění, Praha
• 2003 – Evropská cena Franze Kafky za tvůrčí činnost, jejímž spolupořadatelem je Praha

Obrazy Josefa Velčovského jsou ozdobou řady galerií u nás i v Evropě – zejména ve Finsku, Německu a jinde.

Malíř, grafik a ilustrátor Josef Velčovský se narodil 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, na kterou navázal studiem u profesora Karla Součka na Akademii výtvarného umění v Praze.

V letech 1970 a 1975 absolvoval půlroční stáž ve Francii – v Paříži, Provenci a v Bretagni. Francie ho inspirovala. Velčovský cestoval po celé Evropě, kde sbíral umělecké inspirace. Samostatně vystavuje od roku 1971, vystavuje na domácí půdě, na Slovensku, dále v Německu, Belgii, Holandsku, Francii, Finsku, Spojených státech, Rakousku, Španělsku, Japonsku, Mongolsku nebo Polsku.

Je zastoupen v řadě soukromých i veřejných sbírek u nás a v zahraničí. Ilustroval více než 70 knih. Na jeho obrazy a grafiky můžeme pohlížet jako na snové a poetické, zároveň však i jako na čímsi provokující. Dětství prožité na venkově ho vybavilo velkou vnímavostí ke krajině a k dějům, které v ní probíhají. Na jeho obrazech není jenom krajina, často ji zaplňují ženská torza leckdy „zašifrovaná“ v krajině. V obrazech najdeme často také mnoho tajemného.

Teoretici výtvarného umění rádi škatulkují, a tak Josefa Velčovského zařazují někdy k poetickým surrealistům, jindy k imaginativnímu proudu. U tak osobitého malíře však nelze hovořit o jednoznačné příslušnosti k nějakému proudu.

V jednom ze svých interview pronesl jednoduchou větu: „Chci, aby obraz byl krásný“, a toto krédo vyslovené před byť několika lety platí dodnes.
Josef Velčovský pracuje stejně poctivě a soustředěně na malbě, jako na kresbě i litografii.

V celém jeho díle najdeme lehce ironický humor a můžeme pozorovat umělcovo postupné vybrušování jeho osobitého profilu.
Na XVIII. salónu „umění na papíru“ ve Francii v únoru 2000 mu byla udělena cena Evropských umělců.

Když se podíváme na nějaký obraz a rozpoznáme rukopis malíře, je to dobrý malíř. O obrazech Josefa Velčovského lze toto bezesporu říci.
Malíř sám vypráví, jak ho při studiích na AVU profesor Souček pobízel: „Pepíku, ještě víc barev, přidej, neboj se toho.“ A autor se nebojí. Jeho obrazy barvami září a šíří tak do prostoru optimistickou náladu. Často se v nich objevují siluety žen, to věčné téma malířů. V obrazech zhmotňuje svoje příjemné zážitky z cest, ať už pouští, celé Evropy a často i chladných severských krajin, kam se velmi rád vrací.

Autor byl oceněn řadou cen za výtvarné umění, z posledních jmenujme alespoň poslední tři:

• 2000 – Cena evropských umělců, Caudebec-les-Elbeuf, Francie
• 2002 – Cena Rudolfa II. za uměleckou činnost – Masarykova akademie umění, Praha
• 2003 – Evropská cena Franze Kafky za tvůrčí činnost, jejímž spolupořadatelem je Praha

Obrazy Josefa Velčovského jsou ozdobou řady galerií u nás i v Evropě – zejména ve Finsku, Německu a jinde.