František Hodonský (* 1945)

František Hodonský se narodil 19. února 1945 v Praze.

Po studiích na uherskohradišťské střední uměleckoprůmyslové škole studoval v letech 1963 až 1969 v ateliéru krajinářské malby u prof. Františka Jiroudka na Akademii výtvarných umění v Praze. V období 1990 až 1997 byl profesorem na AVU v Praze a od roku 1998 je profesorem současné malby na Akademii umění v Bánské Bystrici na Slovensku. Uspořádal řadu samostatných i společných výstav a je zastoupen v soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí.

Krajinomalba ho provází po celou dobu jeho tvorby. Přivedl ho k ní jeho vlastní otec, který, ač byl členem ČFVU, byl vlastně samoukem. Toulali se spolu jihomoravskou krajinou a hledali náměty k malbě.

Pro umělce je malba výrazem svobody.

Jeho původní malba na škole byla konkrétní, v 70. letech došel k abstrakci v krajině a 90. Léta jsou v duchu syntézy všeho, co do té doby maloval. Jeho malba se stále vyvíjí a vyvíjet bude. Sám ani nevím, kam vlastně jeho cesta malby povede.

Jak sám říká, velmi podstatnou část prostoru pro vznik kresby i malby zaujímá meditace. Vytváří jakýsi duchovní prostor pro možnost vzniku umění.

Velice důležitou součástí všech jeho obrazů je světlo vytvářející jakýsi abstraktní prostor. Rozlišuje fyzické světlo a světlo duchovního obrazu,  jakousi vnější realitu, které vytvoří onen abstraktní prostor obrazu.

Světlo dokonce vložil do veršů:  Jsem v poloze lužního těla, nehybným bodem sajícím ze všech stran zvuky, vůně a teplo. Nevíří vzduch v krajinách, ale jde pomalu ve stojatých vodách až na druhý břeh, kde světlo v kuželech stoupá za úžasu otevřených úst. Tyto verše se kryjí jak se samotným prostorem, tak s prostorem na obrazu, který doprovázejí.

Ve velké oblibě má techniku dřevořezu, který ho vnitřně naplňuje a uspokojuje. Vúplných začátcích to byly ryté linie, postupně zesilované širokými dláty do sochařského vrypu. Tím, jak překrývá jednotlivé vrstvy a ty poté odsekává, získává až 10ti barevné škály, které dřevoryt přibližují samotné malbě.

Dřevořezové tisky, které umělec vytváří jsou ve velmi omezených edicích. Postupně došel až počtu 3-4 výtisků.

U dřevořezu není na nikom a ničem závislý, vše vytváří sám, nepotřebuje žádný lis. Tiskne kostí, kamenem nebo válcem. Barvy si namíchá sám dle chuti. Samotná matrice po zaschnutí vytvoří jakousi zvláštní hmotu, která dodá podkladu jakousi hutnost a může existovat sama o sobě. Mnohdy je dokonce krásnější než samotný výsledek tisku – dřevoryt. Tento experiment ho nesmírně obohacuje, vytváří jakýsi můstek mezi samotnou malbou a grafikou.

Každý obraz se vyvíjí, má svoje vlastní zákonitosti. Při vrstvení barev, kdy vynechává vše nepodstatné, se dostává do stadia příznivého rozptylu věcí, které tam patří a s umělcem naprosto souzní. Jakmile v něm obraz vyvolá jakékoliv pochybnosti, určitě se ho zbaví – některé obrazy také sám zničil, když vycítil, že ztratil určité napětí, hodnotu.

Obraz je také výrazem umělcova svědomí. Nechat či nenechat obraz existovat? Některé obrazy jsou povedené ihned, jiné časem opravuje a neustále se k nim vrací.

Emoce mu pomáhají pomocí barev dostávat do obrazů energii, vytvářejí určité napětí, zážitek, jsou něčím, co vlastně dotváří celý obraz.

Malba mu pomáhá v nacházení smyslu života. Chápe, že se život někde naplnil, jindy více a jindy méně. Říká, že by bylo spravedlivé, kdyby měl člověk  životy dva.

Neustále se těší na něco, co je před ním. Jeho smyslem života je skutečně ho žít, tvořit a vyjadřovat. A to se mu s pomocí jeho obrazů skutečně daří.