Jan Saudek – fotografie

„Kdysi jsem slyšel nádhernou definici umělce. Je jako ostatní. Všechno dělá jako ostatní. Ale někdy smí rozmlouvat s Bohem. Myslím, že se to týká hlavně hudebníků. Nevztahuji tu definici na sebe. Ale znám to.“ Jan Saudek

Jan Saudek

* 13. května 1935 Praha

„MY LIDÉ JSME KRÁSNÍ“
Jan Saudek

Chcete-li více pochopit svět Janových fotografií, nejlépe se začtěte do některé jeho knížky.

Ta poslední mu vyšla letos a s Janem ji sepsal Karol Lovaš, bývalý reportér a nyní kněz.

Jan Saudek – Mystik – Fotograf, kterého se dotkl Bůh.

„Před stěnou nahota a v aparátu duše. Pierot, který zkouší představit světu opět člověka………Jan je krejčí, kterého si vybral Bůh, aby znovu oblékl člověka do nahoty, která mu sluší nejvíce z všech obleků. A která jediná mu patří. V ní se rodíme a vracíme se zpátky“ „Jan dorostl z bonvivána v moudrého starce.“

Tolik úryvek z této poslední knihy úvah a rozhovorů katolického kněze s Janem.

Nejčastějším tématem jeho fotografií je zpočátku motiv mateřství a otcovství, později ženské tělo a motivy vztahu ženy a muže.
To, že je Jan Saudek světově nejproslulejším českým fotografem současnosti s téměř 500 samostatnými výstavami po celém světě, není třeba připomínat.

Janovy fotografie vznikají tradiční „mokrou cestou“, jedná se o analogově zvětšené fotografie. Je to proces, při kterém se autor fotografie dotýká, v průběhu procesu tvoří vždy originál. Každá jeho fotografie, ať již silver, sépie, či color, je originál. Během procesu manipulace s fotografií tak mohou na fotografiích vzniknout drobné otisky a nerovnosti, které jsou právě důkazem originality každé fotografie.
Nejedná se tedy v žádném případě o naprosto bezchybný digitální tisk.

Ještě několik statistických údajů, tyto si však můžete snadno dohledat:

Již během roku 1950 dostává svůj první fotoaparát Kodak Baby Brownie. Hned následující rok začal aranžovat a kolorovat svoje první fotografie. Fotografii Rodinný lékař ukázala matka jejich lékaři a on ji označil za beznadějně špatnou, nemoderní a kýčovitou. On sám se bohužel touto kritikou nechal odradit a dokonce s fotografováním na nějaký čas přestal. Naštěstí ne na dlouho. Všechno má svůj čas, když vzal po nějaké době tuto fotografii znovu do ruky, uviděl ji už úplně jinak. Obrázek byl krásný, čas mladosti.  Říká: Teď bych to už tak neuměl.  V padesátých letech také absolvuje základní vojenskou službu. V roce 1956 se při jednom cvičení se zaplétá do ostnatých drátů a zoufale se z nich nemůže dlouhé hodiny vyprostit. Velký pocit bezmocnosti, který ho už provází pořád …

Koncem 50. let jsou s bratrem ovlivněni italskými filmy,  je však zdrcen, jak zde na severu jsou lidé bez života,  bez úsměvu, vidí jen zaměstnané a ustarané tváře. Jezdí na italském skútru. Vznikají fotografie Hey, Joe I! a Hey Joe II! 1959, Usvit č. 1 1959

V 60. letech se mu dostává do rukou katalog k výstavě fotografií Family of Man Edwarda Steichena . Je jím okouzlen a  prohlášuje, že takovou knihu o rodině člověka nafotí také.  Cestuje do Ameriky, navštíví New York. Je ovlivněn érou rock and rollu, hudbou The Rolling Stones, melodií Scarborough Fair/Canticle Simona &Garfunkela, která ho uchvátí na dalších 14 let.  Z cesty po Státech se vrací proměněny a rodina ho nepoznává. Vznikají fotografie Život, 1966 a Ten nejmladší měl v ústech rudou růži, 1968

70. léta jsou pro Saudka ve znamení smutku. Po nevydařeném manželství končí v jednom vlhkém sklepě na Žižkově. Nachází zde však později onu slavnou Zeď, na kterou – jakožto vhodné pozadí pro fotografie – ho upozorňuje jeho fotomodelka – Saudek ji tehdy málem nechal přemalovat. Tehdy ještě netušil, jak se tato Zeď stane symbolem na jeho nejslavnějších fotografiích.  Později také začíná malovat a psát. Konec 70. let je pro něj ve znamení beznaděje. Sní i barbituráty, aby tomuto světu unikl. Tragicky umírá matka jeho dvou dětí a později i jeho otec. Vznikají fotografie: Osud sestupuje k řece a vede dvě nevinné děti 1970,  Marie č. 1 1974, Židovský hřbitov 1975.
71. léta jsou pro něj obratem v životě. Za svoje nadání získává odměnu ve výši 1000 USD a poté také legitimaci Fondu československých výtvarných umělců. Začíná se konečně cítit „na svobodě“. Končí doba jeho plahočení se po fabrikách. Navštěvuje nudistické pláže a uvědomuje si, jak jsme my lidé krásní a jak jsme ubozí. Čerpá tak velkou inspiraci pro svoje budoucí fotografie. Získává malý podkrovní byt, ve kterém bydlí a zároveň v něm má fotokomoru, postel a stůl – víc nepotřebuje. Rodina mu zabavuje negativy – později je získá zpět, ale říká, že ten čas bez nich byl nejhorším v jeho životě. Od r. 1983 je fotografem ve volné tvorbě. Fotografie New York I a II 1985, Olga v oblacích 1984, Tanečníci 1984, Walkman 1985, 17. Listopad 1989, Hey Joe po 30 letech 1989

V 90. letech začíná být velmi populární. Je vybrán filmovou společnosti Febio pro GEN (100 Čechů dneška). Říká, že to je největší a jediná pocta, které se mu  kdy v životě u nás doma dostalo. O několik let vystavuje naposledy ve své vlasti a celý výtěžek výstavy (7 mil Kč) dává na dobročinné účely. Do jeho života vstupuje Šárka Směšná – uměleckým jménem Sára Saudková. Začíná s každodenními kliky pro svoji fyzickou kondici. Cyklus Karty – polonahé ženy spojené v pase, jako na hracích kartách, opakují se také motivy otevřeného okna. Jeho motivy jsou ženy různých tvarů – od příliš hubených, přes obézní až po téměř zdeformované. Fotografie Pieta 1990, Sbohem Jane 1994, Svatá Rus 1999,

2000… od svého stolu často vyhlíží v noční tmě záblesk světla. Poprvé asistuje při narození dítěte. Uvědomuje si, že všechno, co doposud poznal, byl klam. Teď už chápe, že láska a mateřství jsou jedno a totéž. Nakladatesltví Slovart vydává jeho monografii Saudek, která je ihned rozebrána. Zároveň mu Sára k jeho 70. Narozeninám uspořádá celoživotní výstavu.  Po dlouhém období ignorance ze strany vrchnosti dostává spolu s Milanem Kunderou a Vladimírem Kornerem z rukou ministra kultury nejvyšší vyznamenání Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí. Portrétuje známe osobnosti včetně sta portrétů členů činohry, baletu a opery Národního divadla.

2014 – na českém velvyslanectví v Pekingu si bere za manželku novinářku a matku svých dvou dětí Pavlínu Hodkovou – Saudkovou, se kterou žije dodnes. Vychovávají spolu tři děti.

Dne 28. 10. 2019 byla Janu Saudkovi na Pražském Hradě udělena Medaile Za zásluhy 1. stupně.

Je zastoupen ve všech prestižních světových muzeích a uměleckých galeriích.

Získal mnoho ocenění u nás i ve světě, mj. získal nejvyšší francouzské vyznamenání Rytíře čestné legie a jako první čech získal Francouzský řád Rytíře umění a literatury. Jeho dvojčetem byl známý výtvarník komiksů Kája Saudek. Jeho otec pochází ze smíšeného židovského manželství, a proto také strávil tři měsíce v ghettu Terezín.

Jan Saudek je jednoznačnou odpovědí na otázku ‚Kdo bude za několik desetiletí ve světě nejznámějším českým fotografem?‘