Jan Koblasa (* 1932)

více o Janu Koblasovi

O dostupnosti děl se prosím vždy předem informujte.

Nenašli jste to, co hledáte?

Najdeme to za Vás!

Stačí vyplnit formulář vpravo a my učiníme vše pro to, aby se hledané dílo dostalo do Vašich rukou. Ve formuláři prosím uveďte autora název díla, popřípadě dílo upřesněte jinak.

Váš email (vyžadováno)

Vaše zpráva

Jan KoblasaJan Koblasa

5. října 1932 v Táboře – 3. 10. 2017 Hamburk

byl český sochař, malíř, grafik, scénograf, básník, hudebník a emeritní profesor sochařství v Kielu.

Od roku 1968 žil v zahraniční, naposledy v Hamburku.

Jan Koblasa se narodil v rodině profesionálního hudebníka. Vystudoval klasické gymnázium a původně se chtěl stát biologem. Zajímala ho však zejména literatura, hudba a zpěv, divadlo a výtvarné umění. Zpíval ve sboru, studoval klasický zpěv a později účinkoval již jako sólista s tanečním orchestrem a v chrámovém sboru.

V r. 1951 na soutěži mladých umělců získal první místo i jako sólový zpěvák na krajské soutěži roku 1952 a zároveň možnost zpívat v teplické opeře.

V r. 1952 byl přijat na AVU v Praze do ateliéru prof. Laudy, který měl za úkol vychovat příští tvůrce režimních socialistických pomníků. Janu Koblasovi se naštěstí podařilo přestoupit do ateliéru Otakara Španiela, kde panovala liberálnější atmosféra. Po jeho smrti přestoupil do ateliéru Karla Pokorného. Sám aktivně hledal informace o soudobém světovém výtvarném umění a skládal libreta k baletům. Soustavně se zabýval sochařským portrétem, v soukromí maloval a kreslil, psal poezii, tiskl grafické listy a monotypy.

V r. 1957 spolu s Karlem Neprašem, Bedřichem Dlouhým a skladatelem Karlem Komorousem zakládají skupinu Šmidrové.

Mezitím se tvorba Jana Koblasy i pod vlivem poslechu současné hudby posunuje k abstrakci. Jako školní práce však musí dále odevzdávat realistické sochy. Jeho závěrečná práce – ženský akt – je odmítnuta a hrozí mu vyloučení ze školy. Nakonec zachrání diplom třemi realistickými portréty a obdrží školní cenu a stipendium.

V červnu 1958 složil přijímací zkoušky na DAMU a stane se studentem scénografie u profesora Tröstera. Sdílí ateliér s Vladimírem Boudníkem, navazuje hluboké přátelství s Mikulášem Medkem. V dalším roce z vlastního rozhodnutí studia na DAMU ukončuje.