Nenašli jste to, co hledáte?
Najdeme to za Vás!
Stačí vyplnit formulář vpravo a my učiníme vše pro to, aby se hledané dílo dostalo do Vašich rukou. Ve formuláři prosím uveďte autora a název díla, popřípadě dílo upřesněte jinak.
Malíře Františka Matouška (*1967) charakterizují práce se specifickým materiálem – džínovinou. Je jedním z mála „šťastných“ autorů, kterým se podařilo nalézt vlastní autonomní výrazový prostředek fungující jako nezaměnitelné signum. Volba materiálu měla od počátku vliv na podobu vznikajících děl. Většinou se jedná o drobnější formáty, kterým odpovídají také komorněji laděná témata. Linii „džínových“ obrazů, v kterých střídá různé formální postupy, odstartoval po polovině 90. let 20. století sérií podobizen popových zpěváků a herců z doby normalizace. Zde ještě částečně navazoval na ironické strategie generačního uskupení LUXSUS (1995-98), v jehož rámci se ale od začátku profiloval jako autor s vyhraněnou vnitřní citlivostí vůči komerčnímu a ideologickému dobovému braku. Je zajímavé i dnes, s odstupem, sledovat Matouškovo „propichování bublin“, plíživé, nehlučné až diverzní demaskování nabubřelých a mediálně oslavovaných „hvězd“ showbyznysu, popkultury, módy apod. z pohledu někoho, kdo částečně jakoby přiznával stopy oslnění těmito „ikonami“, a kdo je zároveň nemilosrdně shazuje v jejich zdánlivé „velikosti“. Přitom volí křehkou formu páraného textilu. „Fosilní“ otisky paměti v textilním médiu.
autor anotace: Petr Vaňous ; zdroj: artlist.cz