Ak.
mal. Ivan Exner (narozen 6. 2. 1960) je
významný český malíř. Po návštěvě Itálie v 1988 nastal v jeho
tvorbě zásadní obrat, který okomentoval: „Opustil jsem to,
co bylo v kurzu pražského prostředí. Přiklonil jsem se k
umění, které bude mít vždy jako fundament řemeslo, řemeslný
výkon a posouditelnou kvalitu tohoto výkonu. Tímto principem
se řídím dodnes.“
Od té doby jde Ivan Exner svojí vlastní cestou nepodléhající
módním trendům. Sám o ní říká: „Tato cesta je klikatá a
lemována trním, ale je osobitá a jedinečná. Důležitá je
autenticita, která vychází i z vaší nedokonalosti. Je to váš
rukopis. Pokud se do stylizace nutíte, váš rukopis se stane
falešným a brzy zahyne.“ Takto jedinečné jsou i jeho
obrazy, ať už symbolické, různá zátiší či krajiny. Červené
plochy jeho maleb připomínají červeň, kterou na pozadí
pašijových obrazů používal Mistr třeboňský, malíř, který působil
na dvoře Karla IV a později i Václava IV. Ivan Exner mu
vyjadřuje svoji poklonu obrazem Reminiscence - Gotický motiv.
Všechny obrazy rámuje do replik či originálů starých rámů, což
ještě více umocňuje jejich působení.
Ivan Exner cituje francouzského malíře Eugéna Delacroix:
„První povinností obrazu jest, aby byl slavností oka“.
A jeho obrazy slavností oka skutečně jsou. Technika, kterou
autor používá, patří k těm, kterou malovali staří mistři. Je to
technika pomalá, náročná, ale o to více jsou takové obrazy
hluboké a krásné. Ivan je mistrem lazury a všech starých věky
prověřených malířských technik. Inspiraci čerpá z dějin umění,
zejména z období antiky a italské renesance. Zamiloval si
Toskánsko, kam rád cestuje a maluje. Kouzelné místo Evropy se
pro něj stalo trvalou inspirací, ať už kvalitním vínem nebo
renesančním humanismem. V jeho obrazech se objevuje ta zvláštní
krajina, kterou v 15. století malovali Benozzo Gozzoli, Domenico
Ghirlandaio nebo Fra Angelico (Guido di Pietro), velikáni
florentské rané renesance. Barokní malíř Caravaggio
(Michelangelo Merisi) je mu zase velkou inspirací při tvorbě
zátiší, která patřila k symbolům pomíjivosti. Autorovi však jde
ale o něco jiného. V zátiších, která leckdy kombinuje s
krajinou, stupňuje estetiku krásy. Namísto plynutí času zde
hledá harmonii tvarů a barev, mrtvou přírodu nahrazuje sněním a
imaginací.
Autor vystavuje samostatně od 80. let. Jeho díla jsou
zastoupena v soukromých sbírkách a galeriích v Anglii,
Belgii, Holandsku, Dánsku i Japonsku.
V roce 1994 byl vydán k příležitosti stejnojmenné výstavy v Nové
síni ve Voršilské ulici na Novém Městě Pražském katalog
Mrtvá příroda. Text v katalogu napsal malířův
přítel, filosof a spisovatel Gianfranco Sanguinetti.
