Ak. mal. Ivan Exner (narozen 6. 2. 1960) je významný český malíř. Po návštěvě Itálie v 1988 nastal v jeho tvorbě zásadní obrat, který okomentoval: „Opustil jsem to, co bylo v kurzu pražského prostředí. Přiklonil jsem se k umění, které bude mít vždy jako fundament řemeslo, řemeslný výkon a posouditelnou kvalitu tohoto výkonu. Tímto principem se řídím dodnes.“
Od té doby jde Ivan Exner svojí vlastní cestou nepodléhající módním trendům. Sám o ní říká: „Tato cesta je klikatá a lemována trním, ale je osobitá a jedinečná. Důležitá je autenticita, která vychází i z vaší nedokonalosti. Je to váš rukopis. Pokud se do stylizace nutíte, váš rukopis se stane falešným a brzy zahyne.“ Takto jedinečné jsou i jeho obrazy, ať už symbolické, různá zátiší či krajiny. Červené plochy jeho maleb připomínají červeň, kterou na pozadí pašijových obrazů používal Mistr třeboňský, malíř, který působil na dvoře Karla IV a později i Václava IV. Ivan Exner mu vyjadřuje svoji poklonu obrazem Reminiscence - Gotický motiv. Všechny obrazy rámuje do replik či originálů starých rámů, což ještě více umocňuje jejich působení.
Ivan Exner cituje francouzského malíře Eugéna Delacroix: „První povinností obrazu jest, aby byl slavností oka“. A jeho obrazy slavností oka skutečně jsou. Technika, kterou autor používá, patří k těm, kterou malovali staří mistři. Je to technika pomalá, náročná, ale o to více jsou takové obrazy hluboké a krásné. Ivan je mistrem lazury a všech starých věky prověřených malířských technik. Inspiraci čerpá z dějin umění, zejména z období antiky a italské renesance. Zamiloval si Toskánsko, kam rád cestuje a maluje. Kouzelné místo Evropy se pro něj stalo trvalou inspirací, ať už kvalitním vínem nebo renesančním humanismem. V jeho obrazech se objevuje ta zvláštní krajina, kterou v 15. století malovali Benozzo Gozzoli, Domenico Ghirlandaio nebo Fra Angelico (Guido di Pietro), velikáni florentské rané renesance. Barokní malíř Caravaggio (Michelangelo Merisi) je mu zase velkou inspirací při tvorbě zátiší, která patřila k symbolům pomíjivosti. Autorovi však jde ale o něco jiného. V zátiších, která leckdy kombinuje s krajinou, stupňuje estetiku krásy. Namísto plynutí času zde hledá harmonii tvarů a barev, mrtvou přírodu nahrazuje sněním a imaginací.
Autor vystavuje samostatně od 80. let. Jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách a galeriích v Anglii, Belgii, Holandsku, Dánsku i Japonsku.
V roce 1994 byl vydán k příležitosti stejnojmenné výstavy v Nové síni ve Voršilské ulici na Novém Městě Pražském katalog Mrtvá příroda. Text v katalogu napsal malířův přítel, filosof a spisovatel Gianfranco Sanguinetti.
