Ota Janeček (1919-1996) patří k nejvšestrannějším umělcům české moderny. Ve své tvorbě obsáhl téměř všechny výtvarné disciplíny. Za více než půl století aktivní tvorby prošel složitým uměleckým vývojem plným dramatických obratů a zdánlivě odlišných směrů. Jeho cesta vedla od figurální malby, zátiší a krajiny k malbě nefigurální, jež vykazuje všechny znaky abstrakce, které autor však jako abstraktní odmítal označovat. Zobrazoval přece svět kolem sebe, věci tak, jak je viděl a co o nich věděl. Ota Janeček to shrnul do nádherné myšlenky: „Člověk je schopen vidět pouze tu krásu, kterou přechovává ve svém vlastním srdci.“ Díla Oty Janečka jsou zastoupena v Národní galerii v Praze, Tate Gallery v Londýně, v Národní knihovně v Paříži, v USA, Japonsku nebo Walesu. Více o autorovi...
Obrazy
Plastiky
Ilustrace
Grafiky

Ota Janeček (15. srpna 1919 Pardubičky u Pardubic – 1. července 1996 Praha)
Významný český malíř, grafik, ilustrátor a sochař. Pracoval také na návrzích textilií, keramiky a spolupracoval s filmem.
Vystudoval kreslení na ČVUT v Praze u Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy a Karla Pokorného. Po uzavření vysokých škol nacisty pracoval krátce v továrně na výrobu jízdních kol, v letech 1941-42 studoval na UMPRUM v Praze. Školu však nedokončil. Byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar.
Díla Oty Janečka můžeme rozdělit do několika období:
- První díla jsou poznamenána expresivitou, která je typická pro válečné období. V některých jeho obrazech se objevuje inspirace Amedeem Clementem Modiglianim.
- V r. 1943 již do jeho díla proniká vliv kubismu. Začínají zde krystalizovat okruhy jeho pozdější malby, patří sem ženské akty a také začíná samostatně vystavovat.
- Po roce 1948 se v jeho tvorbě objevuje inspirace lidovými motivy a přírodou. Je to poetický styl s organickými, dekorativními prvky.
- V 50. letech se dočasně vrací k realistickému pojetí obrazu.
- Od 60. let přechází jeho tvorba do nefigurativních, florálních tvarů. Do tohoto období zahrnujeme jeho vrcholný cyklus Trávy – komorně pojatá přírodní zátiší. Patří sem také staré stromy, příměstské a zimní krajiny a kubisticky laděná města.
- Postupně se jeho tvorba přesouvá k abstraktnějším polohám jakoby viděných pod mikroskopem, např. v cyklech Buňky, Organismy a Formy. V této době také vytváří řadu dřevěných a kovových plastik. Pracuje s režiséry Weissem a Krejčíkem na výtvarné stránce jejich filmů.
- 70. a 80. léta jeho tvorby představují jemné jakoby zasněné období stylizace květin, ptáčků, motýlů, vajec, stébel trávy. Tato díla připomínají svojí křehkostí mistry japonských závěsných obrazů. Vznikají také nové cykly Slunce a Země a obrazy imaginárních mystických krajin. V kresbě a grafice patří do tohoto období jeho charakteristické dívčí akty.
Významnou část jeho tvorby tak kromě obrazů tvoří jeho grafika. Linoryty, litografie a suché jehly. Vytvořil okolo 1000 grafických listů, které však nijak neevidoval a jejich evidenci provedl až koncem 80. let dr. Ladislav Loubal. Realizoval také několik knižních ilustrací knih autorů, jako byli František Hrubín, František Halas, Publius Ovidius Naso, Oscar Wilde či Jaroslav Seifert. Ilustroval Slabikář a Čítanku – ty si dnes pamatují jen starší generace. Získal několik ocenění doma i ve světě a v r. 1985 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Ota Janeček je zastoupen v Národní galerii v Praze, v Tate Gallery v Londýně, v Národní knihovně v Paříži, v USA, Japonsku, Walesu a v řadě soukromých galerií a sbírek.









































