“

Snil jsem o ráji, jako my všichni. Toužil jsem po bohatství, úspěchu a slávě – nic z toho jsem nenašel. Párkrát jsem měl na dosah absolutní krásu, a tak jsem ji zachytil ve svých fotografiích. To je pro mě mnohem důležitější.

“

Po desítkách let některé mé fotografie dozrály a já se na ně zkoušel dívat očima případného sběratele nebo kupce. A opravdu jsem tam shledal, při notné dávce sebechvály, že je v nich něco, co tam ostatní nemají.

“

Tenkrát před těmi šedesáti lety jsem do fotografií dostal i s minimálními prostředky něco, co přetrvalo. Netvrdím, že životu a vztahům rozumím, udělal jsem a dělám stále spoustu kopanců, ale pokouším se porozumět. Fotografie je dobrá tehdy, když vydrží padesát let.

“

Podle mě by se fotografie měla prezentovat v menších, komornějších formátech. Nikdy totiž nemůže mít v té velikosti kouzlo jako olejomalba, kde hrají roli nejen barvy, ale také struktura.